Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 11.04.2014 22:24:38 

Chovatelská stanice White Tuvalu

Historie West Highland white teriéra

Domovem tohoto plemene je Skotsko. Přesněji západní vysočina. V tomto bodě se shodují všichni, kteří se chovem tohoto plemene zabývají. Skotsko můžeme charakterem krajiny prakticky rozdělit na dvě části a to na bohatě osídlenou pravidelnou část zvanou Lowland a na méně osídlenou část Highland. Highland se skládá ze skalnatých a křovinatých ploch s drsným podnebím. Mnoho užitkové zvěře nebylo možno zde chovat, jen několik druhů ovcí a horských koz. Avšak v divokých řekách a horských potůčcích se tenkrát nacházelo velké množství ryb, proto zde vznikaly rybářské usedlosti. Hlavním nepřítelem těchto usedlostí byla a stále ještě je liška. Proto byla potřeba vytrvalého a nebojácného psa, který by byl v jakoukoliv dobu schopen upozornit na nebezpečí a připraven i bojovat. K pronásledování a zničení lišky a jiných hlodavců je zapotřebí obzvlášť hbitého pronásledovatele se silnou čelistí a pevným stiskem. Tyto vlastnosti patřily většině teriérům. Oblíbenost teriérů stoupala. Postupem času vznikly i nové typy teriérů, avšak část z nich opět vyhynula.

Předkové našeho West highland White teriéra tak jako předkové jemu příbuzných například Skye teriér, Yorkshírský teriér a jiní, byli známí již v 16. století. Všichni teriéři měli a mají vynikající lovecké vlastnosti, ale právě díky jejich zbarvení srsti se stávali při zhoršené viditelnosti, přítmí a v podvečer takřka nerozeznatelní od jiných zvířat, což mělo své nevýhody. Přesto chovatelé teriérů byli až do druhé poloviny 19. Století názoru, že světlá či bílý pes je nevyhovující a jeho lovecké schopnosti neodpovídají úrovni tmavého teriéra. Proto světlá či bílá štěňata, která se občas vyskytovala v některých vrzích, okamžitě vyřazovali.

Konkrétním podnětem pro přechod z tmavě zbarvených teriérů ke světlému až bílému zbarvení dopomohla víceméně nešťastná náhoda, kde při lovu lišky byl omylem zastřele pes, právě z důvodu špatné rozeznatelnosti. Tato nehoda se stala plukovníku Malcolmovi z Poltallochu. Těžce postižen touto skutečností, že omylem usmrtil svého nejmilejšího a nejvýkonnějšího psa, se rozhodl těmto nehodám předejít. Od té doby se soustředil pouze na chov světlých a bílých teriérů. Oproti jiným chovatelům ponechával ve vrzích jen bílá či skoro bílá štěňata, tím prakticky vymizela z jeho chovu tmavá barva.

Postupem času byli teriéři plukovníka Malcolma známí jako teriéři z Poltallochu, uznávaní akladně hodnocení. Tito psi byli hlavní předci našeho West highland White teriéra. Odvaha a výkonnost teriérů z Poltallochu se naprosto shodovala s tmavě zbarvenými psy, navíc měli výhodu, na pokladě jejich světlého zbarvení byli snadno rozeznatelní v temnotě či za špatného počasí. Tento argument byl také rozhodující i pro ostatní chovatele. Zájem o bílé teriéry se počal koncem 19.století zvyšovat. V říjnu roku 1904 bylo toto plemeno poprvé klasifikováno skotským Kennel klubem a v lednu 1905 bylo založeno první klubové sdružení, prezidentem tohoto klubu se stal plukovník Malcolm.

V témže roce vznikl anglický WEST HIGHLAND WHITE TERIÉR CLUB, rovněž s vysokým počtem členů. V této době byli již teriéři aktivně vystavovány na všeobecných výstavách ve Velké Británii, avšak pod společným názvem Skotský teriér. Oficiální uznání samostatného plemene West highland white teriér se uskutečnilo v roce 1907 anglickým Kennel klubem. Tato skutečnost znatelně ovlivnila vývoj a rozšíření chovu. Přibližně od 50. let počala obliba a zájem o toto plemeno neuvěřitelně stoupat, obzvláště po ustálení standartu Westiho s robusní kvadratickou postavou, hustou srstí a kulatou hlavou.

TOPlist